Verše páté sbírky básníka a překladatele z angličtiny Milana Děžinského představují autora v čase, kdy „jest život náš v půli se svou poutí“ Děžinský si je dobře vědom toho, že schopnost psát zůstává sice nezbytným předpokladem tvorby, ale daleko podstatnější je pro básníka schopnost uvidět K tomuto daru a jeho rozvíjení se po léta staví velmi odpovědně, navíc v čilé komunikaci s náročným kontextem anglo-americké poezie Zřejmě i proto je Milan Děžinský jedním z mála českých básníků, kteří ve svém psaní dokáží myslet a zároveň se stále pohybovat na výsostném území poezie Jeho Tajný život je silným souborem, sledem okamžiků znehybněných v prudkém světle náhlých a ne vždy radostných poznání „Ta myšlenka, že nějaký tajný život opravdu existuje, je notně děsivá Stíny by se oblékly na noc a vyrazily do deště Zatímco spáči zažívají sen, vykradou se k lampám pod kabáty úplně nahé Snad ale je to součástí plánu — všechny ty zastírací manévry, povinnosti, omámení a sex,  neboť tajný život se může odehrávat i za bodajícího světla…“