Velení Královského letectva původně považovalo Spitfire Mk. IX (ostatně podobně jako zprvu Spitfiry Mk. V) za pouhou nouzovou verzi, určenou k vyplnění mezery před příchodem výrazněji modernizovaných a překonstruovaných strojů varianty Mk. VIII. Očekávalo od „devítek“ zejména okamžité řešení výzbrojové krize Fighter Command, čelící v období 1941 a 1942 výkonnostní převaze Focke-Wulfů Fw 190A. Nakonec však zvítězila kombinace výborných výkonů, zajištěných novými motory Merlin řady „60“ a výrobní jednoduchosti, dané užitím téměř identického draku s již masově produkovanými Spitfiry Mk. VC. Díky tomu dokázal britský letecký průmysl Spitfiry Mk. IX vyrábět v narůstajícím množství a „devítka“ se posléze po Spitfiru Mk. V stala druhou nejpočetnější verzí slavné stíhačky.