Ruské romance / Jozef Benci Ruské písně: Michail Ivanovič Glinka (1804–1857) – Pochybnost, Nepokoušej mne, Pro Molly, Neříkej, že srdce bolí Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893) – Neptej se, Laskavé hvězdy, Před spaním, Noc Boris Sergejevič Šeremetěv (1822–1906) – Miloval jsem Vás Alexandr Lvovič Guriljov (1803–1858) – Odletěl ptáček Alexandr Sergejevič Dargomyžskij (1813–1869) – Hluboká vzpomínka Cézar Antonovič Kjui (1835–1918) – Socha v Carském Selu Modest Petrovič Musorgskij (1839–1881) – Písně a tance smrti Jozef Benci – bas, Jana Nagy-Juhasz – klavír Skladatelé 19 století rádi vyhledávali poetické předlohy vyznačující se prostotou a skromností lidové písně Romance, báseň s tématikou osamělosti, zrazené lásky a hořkosti opuštěných, získala zvláštní místo v ruské lyrice první poloviny 19 století, mezi básníky puškinovské generace Skladatelé v jejich poesii nacházeli silnou inspiraci a prostředek k vyjádření vlastních intimních zpovědí i potlačovaného vzdoru K prvním skladatelům romancí patřil zakladatel ruské národní hudby Michail Glinka Celá generace jeho následovníků až po Čajkovského se tomuto žánru věnovala intenzivně a zanechala nespočet romancí převážně na básně soudobých ruských básníků Zvláštní místo zde zaujímají Musorgského impozantní Písně a tance smrti – cyklus čtyř písní zobrazující hrůzy a bizarnost smrti, o němž sám autor hovoříval jako o „danse macabre“ Jozef Benci je vyhledávaným sólistou v operním a oratorním repertoáru (sólista ND v Bratislavě, spolupráce s ČF a BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, s Editou Gruberovou atd) Veliký, leč citlivě vedený hlas, pozoruhodný smysl pro intimitu písňového repertoáru i dokonalá výslovnost jej předurčují jako vynikajícího interpreta ruských romancí Hloubka i patos ruských romancí zaznívají v plnosti v hlase Jozefa Benciho