Větší zemský soud, konstituovaný v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. , patřil po dlouhá staletí k nejvýznamnějším orgánům veřejné moci na půdě českého království. Nebyl jen nejprestižnějším a nejuznávanějším orgánem justičním, výlučně příslušným ve sporech o deskové statky, ale jeho kompetence přesahovaly i do oblasti správní a politické. Jeho přísedící, mezi nimiž čestné místo tradičně zaujímali nejvyšší zemští úředníci, tvořili užší královskou radu a výrazným způsobem ovlivňovali osudy celého českého státu. Zemský soud také plnil úlohu normotvornou a tzv. obecnými nálezy (jejichž význam byl ale v raném novověku za zenitem) mohl dotvářet podobu šlechtického práva. Je proto paradoxní, že česká právní historie nevěnovala dodnes tomuto klíčovému orgánu pozornost. Předkládaná kniha se snaží zaplnit do jisté míry tuto mezeru, shrnuje na základě archivního bádání dosavadní znalosti o vzniku, kompetencích a složení zemského soudu a podrobně mapuje jeho personální obsazení v době vlády císaře Rudolfa II.