40 díl Úžasné Zeměplochy POD PAROU, TALPRESS 2015 - Ukázka z knihy Dedikace: Davidu Pratchettovi a Jimu Wilkinsovi, těm dvěma skvělým inženýrům, kteří naučili své syny zvědavosti Je těžké pochopit „nic“, ale mnohovesmír je toho plný Nic se dostane kamkoliv, vždycky je tam dřív než něco a ve velkém mračně nevědění touží stát se čímsi, prchnout, dopravovat se, vnímat, měnit se, tančit, zakoušet − krátce − být něčím A právě teď, když plulo éterem, našlo nic svou šanci Nic samozřejmě o něčem něco vědělo, ale tohle něco bylo jiné, ó ano, a tak nic tiše vklouzlo do něčeho a plulo dolů s myšlenkou na všechno a naštěstí přistálo na krunýři želvy, takové opravdu velké, a pospíchalo, aby se stalo něčím co nejrychleji Byl to živel − nic nemohlo být lepší − a ten živel byl najednou polapen! Návnada zabrala Každý, kdo viděl, jak se řeka Ankh, plná mnohočetných odporností plazí svým řečištěm, pochopí, proč většinu ryb na ankh-morporský trh musela dodávat quirmská rybářská flotila Aby městští prodavači ryb svým zákazníkům nezpůsobili fatální gastrické potíže, museli se ujistit, že jejich dodavatelé loví ryby daleko, opravdu daleko od města Pro Bowdena Lankoviče, dodavatele prvotřídních ryb a plodů moře, bylo oněch tři sta padesát kilometrů, které ležely mezi quirmskými rybími doky a Ankh-Morporkem, smutně bolestivou vzdáleností… tedy na podzim, v zimě a na jaře a doslova tragickým utrpením v létě, protože cesty do Velkého města se změnily v jednu jedinou, dlouhou výheň Když jste se jednou… jedinkrát museli vypořádat s tunou teplem zkažených chobotnic, nikdy jste na to nezapomněli Zápach přetrvával celé dny a pronásledoval vás doslova i do ložnice Z oděvů jste ho nikdy nedokázali odstranit docela Lidé byli opravdu nároční a výkvět občanů Ankh-Morporku, ale i všichni ostatní se dožadovali svých ryb, a to i v nejteplejším období roku Bez ohledu na to, že dal v Quirmu nemalými náklady vybudovat vlastní ledárnu a druhou na poloviční cestě, nutilo to člověka k pláči, vážně A přesně to řekl svému bratranci, Odolenu Lankovičovi, pěstiteli ovoce a zeleniny, kterému se přezdívalo Polní lopatka Ten se dlouze zadíval do svého piva a pak prohlásil: „Vždycky je to stejný Malýmu podnikateli nikdo nepomůže Máš představu, jak rychle se jahody v teple změněj v nahnilý kuličky? No, tak já ti to řeknu Hned Mrkneš, a jsou v háji, a to zrovna v době, kdy chtěj jahody všichni Zeptej se pěstitelů řeřichy a salátu, jak těžký je dostat ty věcičky do města dřív, než jsou povadlý jako dva dny mrtvej pstruh Měli bysme protestovat na vedoucích místech!“ „Ne,“ zavrtěl hlavou jeho bratranec „Já už toho mám dost! Napíšeme do novin! Tak se to dělá, když chceš, aby se věci pohnuly Každý si stěžuje na zeleninu, ovoce, ryby a mořské plody Musíme Vetinariho přimět, aby pochopil obtíže malého podnikatele Konec konců, platíme přeci občas daně, ne?“ Malému Mandlíkovi Štědrovkovi bylo deset let, když jeho otec, kovář v Ovčím hřbetu, zmizel v narůžovělém oblaku páry, provázeném prškou kusů výhně a úlomků kovu V tom děsivém závoji spalující vlhkosti z něj nenašli ani kousek, ale toho dne mladý Mandlomil Štědrovka přísahal při všem, co snad z jeho otce v té žhavé páře zbylo, že si právě z té páry udělá sluhu Jeho matka si to ale představovala jinak Byla porodní bábou, a jak říkala sousedům: „Děti se rodí všude A já všude najdu zákazníky“ A tak se Eliška Štědrovková, navzdory přání svého syna, rozhodla, že ho odveze z toho místa, o kterém si myslela, že tam straší Zabalila jejich celkem skromný majetek a vrátila se i se synem do rodného domu, ležícího nedaleko Sto Lat, na místo, kde lidé nevysvětlitelně nemizí v oblaku narůžovělé žhavé páry Krátce potom, co tam dorazili, se jejímu chlapci přihodilo něco důležitého Jednoho dne, zatímco čekal na svou matku, která byla u komplikovaného porodu, vešel Mandlík do jakési budovy, která mu zvenčí připadala zajímavá Jak se ukázalo, byla to místní knihovna Zprvu si myslel, že je plná věcí pro noblesu, samí králové a básníci a milenci a bitvy, ale v jedné osudové knize našel něco, čemu se tam říkalo matematika, a s ní objevil i svět čísel A proto také jednoho krásného dne o deset let později sebral všechnu svou odvahu a řekl: „Mami, víš, vloni, když jsem ti řekl, že jdu s kamarády na turistickou výpravu do hor Ṻberwaldu, no, víš… nebyla to tak docela pravda… spíš lež, ale jen taková malá, víš?“ Mandlík se začervenal „Víš, já jsem našel klíče od tatínkovy staré kůlny a… no, vrátil jsem se do Ovčího hřbetu, udělal jsem si tam pár pokusů a…“ s úzkostí se podíval na matku, „a myslím, že jsem zjistil, co dělal špatně“ Mandlomil byl připraven na strohé námitky a přísné zákazy, ale na slzy − na tolik slzí − připravený nebyl Zatímco se ji pokoušel utěšit, dodával: „Maminko, vy a strýček Flavius jste mi dali vzdělání, dali jste mi znalost čísel, a to včetně aritmetiky a těch podivných věcí, které si vysnili filozofové v Efebe, kde si dokonce i velbloudi umí na paznehtech spočítat