Příběh Kateřiny Howardové, páté manželky krále Jindřicha VIII. , je jedním z nejtragičtějších v anglických dějinách. Dívenka sotva odrostlá dětským střevíčkům, kterou ke dvoru přivedla její ctižádostivá rodina, okouzlila krále svými půvaby a krásou. Uměla zpívat, nádherně tančila, milovala dvorské slavnosti, a když se s ní stárnoucí král dychtivý dědice roku 1540 oženil, plnými doušky si užívala svého privilegovaného postavení. Kdyby mu porodila syna, byl by její triumf dokonalý. Zamilovaný Jindřich se nad ní rozplýval a všem na potkání opakoval, že Kateřina je jeho slunce, jeho růže bez trnů. V její minulosti však byly stíny, o kterých neměl tušení, a ta minulost se Kateřině čím dál nebezpečněji připomínala. A přece si dívka nemohla pomoci a stále znovu si zahrávala s ohněm. Král se tak měl poučit, že ti, kdo trhají růže bez trnů, musí počítat s tím, že se spálí.