„Táto, haló! Můžu se tě na něco zeptat?“ zaječela dcera Jana hlasem, který nesnesl odporu. „Cože?“ zvedl jsem hlavu od počítače, „no samozřejmě, že můžeš. “ „Táto, kam zmizí slovo, když se vygumuje?“, pravila dcera a odložila žehličku. Kam zmizí slovo, když se vygumuje nebo úvaha na téma, zda je výhodné být velkou řekou. Povídky nutící k hlubokému zamyšlení nad našimu vlastními životy, ale i povídky čistě oddechové jsou obsahem knížky povídek “Kam zmizí slovo, když se vygumuje?” Již pátá kniha povídek Michala Vaněčka je tady. A je tady především, aby vás pobavila, což se jí nepochybně podaří. „Snažím se, aby tolik nechlastal,“ pravil medvědář omluvně k přihlížejícímu davu. Postavil prázdnou nádobu na zem, vzal do ruky provaz a odešel i s medvědem. „Už můžeš jít po čtyřech, Miško,“ řekl, celkem zbytečně, když táhl opilého medvěda branou kempu. Zbyly po nich čtyři rozpárané trabanty a usmolený kbelík od piva. Že nevěříte, že jaderný fyzik může být vyhazovačem v baru? „Normálně dám každýmu šanci. “ Usmál se zcela nečekaně. „Jak šanci?“ nechápal jsem. „No zkrátka takhle – když někdo dělá bordel v baru a chce se prát, tak mu nejdřív domluvím. “ Pokoušel jsem se představit si, jak taková domluva vypadá, ale moc mi to nešlo. „Zkrátka takovýmu týpkovi nabídnu, že když mi napíše Maxwellovy rovnice v diferenciálním tvaru, tak mu nerozbiju hubu, ale jen ho vyvedu ven. “ „Jakou máš úspěšnost?“ zajímal jsem se. Usmál se podruhé a potěšeně pravil: „V baru se moc fyziků prát nechce. “ Podobně jako u předchozích titulů dodávají povídkám jiskru ilustrace Pavla Kantorka. Naprosto ideální a jedinečná knížka na nadcházející dovolenou.