Július Satinský byl vášnivým pisatelem dopisů Po celý svůj život si dopisoval se slavnými osobnostmi kulturního života, širokou rodinou i s dětmi svých známých V šedesátých letech 20 století emigrovali jeho švagři Julo se rozhodl udržovat rodinné vztahy pomocí vlastnoručně vyráběného časopisu Gundžovník Gundžovníky vyráběl poctivě mezi lety 1967 až 1984 Dochovalo se 87 čísel Chybí jen první ročník, 1967 Časopisy mají kronikářský rozměr, informují o dění v Bratislavě i celém Československu Zrcadlí se v nich historie jedné rodiny a jedné země během normalizace, popsaná originálním pohledem pozorovatele z Dunajské ulice, kde se i v těchto dobách zachoval ostrůvek svobody Julo psal texty na stroji a sám je i ilustroval Vycházely ve dvou exemplářích, jeden směřoval do Ameriky, druhý do Švýcarska Po 50 letech se Gundžovníky vynořují ze Satinského pozůstalosti díky editorské práci jeho dcery, Lucie Molnár Satinské