V blízké budoucnosti promění jaderná exploze Prahu v hromadu sutin. Poslední, kdo přežijí, jsou mladá žena a její nevlastní otec. Žena trpí klaustrofobií provázenou halucinacemi, otec je egoista neschopný běžného lidského kontaktu. V průběhu jejich společného pobytu v prostoru 80 m2 vyplouvá na povrch jejich minulost, včetně ženina zneužívání jejím otcem v dětství. Nešťastnou náhodou se poškodí ovládání dveří. Oběma zbývá jen tolik času, než doběhne generátor; pak je čeká smrt udušením. U ženy se stále častěji objevují záchvaty. Po jejich odeznění není schopná odlišit skutečnost od přízraků, které její představivost vyvolává při sebemenším pohybu za dveřmi krytu. Otec se uzavírá do vlastního světa, jako by se ho jejich bezvýchodná situace netýkala. Žena k němu pociťuje stále větší odpor. Příběh doplňují retrospektivní pasáže, v nichž se oba hrdinové vracejí k událostem, které je neodvratně dovedly ke společnému pohřbení zaživa.