Polybios patří spolu s Hérodotem a Thúkydidem do velké trojice starořeckých historiků Žil v době římské expanze a ač byl Řek tělem i smyšlením, přijal její ideologii a světovládné ambince Politicky se angažoval ve vedení achajského spolku a po záboru Řecka Římem r 168 intervenoval ve prospěch mnoha krajanů, čímž si vysloužil všeobecnou vděčnost Literárně se věnoval dějepisectví, v němž si za cíl zvolil objasnění římské hegemonie a jejich příčin Ve svém hlavním díle Historiai (Dějiny) skládajícím se z 40 knih vylíčil dějiny své doby od počátku druhé války punské až po dobytí Kartága, tj období let 220 – 144 př Kr Z tohoto díla se dochovala v úplnosti první pětice knih, ostatní pak ve výtazích V dějinách dějepisného žánru je Polybios typem pragmatického historika, jenž své dílo založil na osobní zkušenosti a události zaznamenával nezkresleně, podle pravdy Smyslem historie podle něj není zábava, ale poznání a pochopení minulosti a poučení pro budoucnost Historik má hledat souvislosti mezi událostmi a zkoumat jejich motivya příčiny Polybios odvozuje osud státu těsně od podoby a konstrukce jeho ústavy, a právě v římské ústavě, kombinující monarchické, demokratické a aristokratické prvky, shledával základ mocenských úspěchů a perspektivu Pro svůj postřeh a analytickou hloubku se Polybios stal prototypem moderního pojetí historiografie, jeho politické teorie nalezly ohlas u renesančních a novověkých myslitelů