V době, kdy jsem měl „Bublinový svět“ téměř dopsaný a kochal se myšlenkou, jak stěžejní pravdy o světě jsem odhalil, dostala se mi do ruky řeč Miloše Formana, kterou přednesl při příležitosti udělení čestné vědecké hodnosti na pražské AMU v roce 1998. Po jejím přečtení mé nadšení poněkud ochladlo, začal jsem se obávat, aby moje verze pravdy nenudila, bál jsem se osobního a finančního neúspěchu. Forman mimo jiné řekl: Má vůbec pravda v našem zkomercionalizovaném světě naději na úspěch nejen umělecký, ale i finanční? Já si myslím, že ano. Ale jen v případě, je-li to pravda, která nenudí. Musí to být pravda, která překvapí. Podle Formana je první možností, jak překvapit, vyslovit pravdu dosud neznámou, což je v humanitních vědách téměř nemyslitelné. Druhou možností je říci pravdu, která překvapí tím, že ji měl někdo odvahu vyslovit. /Marek Mahler/.