Vypravěčkou románu je lesbička ? ten typ, co nosí vysoké podpatky a lakuje si nehty na nohou. Piki, její přítelkyně, patří do té druhé kategorie, jejíž příslušnice mají vyholené hlavy, oblékají se do kapsáčů a obouvají do kanad. Piki se o svou dívku stará, jak se sluší a patří: platí jí taxík, kupuje drinky, otevírá dveře a obléká kabát. Nad ránem, když se spolu vrátí z tahu po „homobarech“, jí šeptá do ucha romantická slůvka… Piki je nejvíc cool lesba v celém městě, všichni ji uznávají a všechny po ní touží… Román Sofi Oksanen pojímá hned tři velká témata. Nejenže čtenáři přibližuje strasti mladých lidí, kteří trpí psychickými problémy od deprese k panické poruše, a poodhaluje společnosti uzavřený svět homosexuálů – je to především netradiční milostné drama, které nemá šťastný konec. Ukázka z textu Když člověk uslyší promluvit zpěváka, většinou ho zpěvákův hlas zklame, protože je obyčejný a všední. Pikin líbezný hlas se nezměnil, ať s ním dělala cokoliv. Pokud chtěla, dokázala si svým hlasem získat kohokoliv, holku i kluka, psa i kočku. Svým hlasem tišila bouřky i plačící děti, kolébala jím toho, kdo nemohl usnout, a kdo trpěl depresí, ucítil, jak mu její hlas zvedá z hrudi těžký balvan. Nepřátelé byli před tím hlasem bezbranní, a ten hlas byl sladký a oslepující, i když Piki sprostě nadávala, byl okouzlující, i když byl plný ironie.  Pikin hlas se protahoval, kroutil a ohýbal, měnil se v hlas kohokoliv jiného, aby se zase hned navrátil do své vlastní, smetanové podoby. Všechny výrazy, které kdy byly použity k popisu božských zvuků, se v jejím případě mýlily, protože Pikin hlas se nepodobal hlasu žádné osoby nebo pěvce, žádným zvukům známým z televize nebo rádia. Nebyl „sametový“, „temný“ ani „chraptivý“, i když byl hebký jako pokožka na prsou, sametové šimrání na šíji nebo teplá dlaň pod košilí. Jako kdyby popíjela husté kakao a pojídala mandle. Její hlas vlastně byl i chraptivý, ale tak, jako je les v letní noci zároveň hrubý a průzračný, když stromy skrývá šero, ale nebe je jasné a živoucí. Poslouchat ten hlas bylo jako složit hlavu na polštář naplněný okvětními plátky růží a lilií. Její hlas zněl jako vůně kardamomu a skořice. Jako kos, jehož hrdlo je ze skořice a kardamonu.