Je červen 1933 a Loeanneth, venkovské sídlo Edevanových, se připravuje na tradiční oslavu letního slunovratu. Šestnáctiletá Alice Edevanová je jako na trní: nejenže vymyslela dokonalou zápletku pro svou detektivku, ale je také až po uši zamilovaná. Jenže než udeří půlnoc a noční oblohu rozzáří ohňostroj, utrpí Edevanovi bolestnou ztrátu, po níž opustí Loeanneth nadobro. O sedmdesát let později je po jednom nepovedeném případu seržantka londýnské policie Sadie Sparrowová poslaná na nucenou dovolenou, a tak odjede ke svému dědečkovi do Cornwallu. Když uprostřed hlubokého lesa narazí na opuštěný dům obklopený zpustlou zahradou a dozví se o malém chlapci, který beze stopy zmizel, probudí se v ní profesní ctižádost. Tou dobou vede Alice Edevanová, nyní stará dáma, život uspořádaný téměř stejně pečlivě jako detektivky, které ji proslavily. Až jednou začne mladá policistka klást otázky o minulosti její rodiny a probudí zpět k životu složitý propletenec tajemství, před nimiž Alice celý život utíkala… Ukázka z textu Spustila pytel na dno a měsíc na zlomek vteřiny vykoukl zpoza mraků. Když jámu zahrnovala, měla slzy na krajíčku, ale potlačila je. Plakat tady a teď by byla slabost, jakou si odmítala dopřát. Urovnala hlínu, bušila do ní dlaněmi a dupala po ní nohama, dokud jí nedošel dech. A je to. Hotovo. Blesklo jí hlavou, že než odlehlé místo opustí, měla by něco pronést. Něco o nevinnosti, která zemřela, o krutých výčitkách svědomí, které ji budou věčně pronásledovat. Ale nápad zavrhla. Styděla se i za pouhé pokušení to udělat. Rychle se vracela lesem zpátky a dávala pozor, aby se vyhnula bývalé loděnici a vzpomínkám, které se v ní ukrývaly. Než došla domů, začínalo svítat a déšť zeslábl. Vody jezera šplouchaly o břehy, poslední slavík se loučil s nocí, probouzeli se kosové a pěnkavy, v dálce zaržál kůň. Tehdy to nevěděla, ale těch zvuků se nikdy nezbaví, od onoho rána u jezera ji budou pronásledovat, rušit jí spánek, vnikat do zlých snů, věčně jí připomínat, čeho se dopustila.