Úspěšná spisovatelka Carrie McCllelandová se vydává do Skotska, aby tam rozepsala historický román o jakobitském povstání. Hrad Slains, kde se děj její knihy má odehrávat, ji přitahuje silou, kterou si nedokáže vysvětlit, její postavy jako by tam doslova ožívaly. Když na stránky jejího románu vstoupí Sofie, její dávný předek z oné doby, začne mezi řádky prosvítat pravdivý a dávno zapomenutý příběh o zradě a spiknutí. Nikdo se nikdy nedozvěděl, co se vlastně tehdy stalo. Ale Carrie má nyní dramatické vyústění příběhu na dosah ruky… Ukázka z textu Poděkoval mi, aniž by vzhlédl, a dál omýval psovi ránu. Všimla jsem si, že má pěkné ruce. Upravené, schopné a silné. „Když jsem tě minulý týden potkal, byla jsi na cestě do Peterheadu a řídila jsi sama. Jak ses odtamtud dostala na letiště?“ chtěl Graham vědět. Tak jsem mu to vysvětlila. Jak jsem uviděla hrad Slains a okamžitě jsem věděla, že musím být tady, zaletěla jsem zpátky do Paříže, abych si vzala věci, a zase se vrátila, to všechno během několika dní. Ale jestli to Grahamovi připadalo zvláštní, neřekl to nahlas. Když jsem skončila, utrhl dlouhý pruh z okraje ručníku a pečlivě ho omotal kolem Angusovy packy. „Takže ve Francii jsi skončila,“ shrnul to. Nato se obrátil na psa: „Tak co? Je to lepší?“ Angus natáhl krk a olízl Grahamovi obličej. Ten se zasmál a podrbal mu plandavé uši. „Pojď, zmizíme a necháme dámu pracovat. “ Nechtěla jsem, aby zmizeli. Ale nepřišla jsem na to, jak to navrhnout, aniž by to vyznělo dotěrně, a on mi nedal žádný důvod myslet si, že mu připadám aspoň z jedné desetiny tak atraktivní, jako on připadal mně.