Ochrana spotřebitele je v současné době již základem politiky každého vyspělého státu s fungující tržní ekonomikou. Na jedné straně se stát musí snažit o poskytnutí co největší volnosti subjektům při utváření svých právních vztahů, na straně druhé ale musí docílit vhodného prostředí pro uzavírání transparentních obchodů. Zákonodárce tak musí k fungování těchto principů stanovit jednak soukromoprávní prostředky ochrany spotřebitele (informační povinnosti, právo spotřebitele odstoupit od smlouvy, povinnost z vadného plnění, povinnost k náhradě škody ad. ), a jednak veřejnoprávní sankce za porušení některých dalších povinností zaměřených zejména na poctivé jednání podnikatelů a bezpečnost spotřebitelů (trestání za správní delikty, resp. trestné činy). Zákon je tak základním předpisem pro každodenní transakce a je tak určen nejen subjektům řešícím spory z porušení zákona, ale i obchodníků a kupujících, kterých se dotýká bezprostředně. První komentář k předpisu od více než 20 let jeho účinnosti zahrnuje rovněž i výklad k posledním novelám zákona týkajících se nových nekalých praktik a mimosoudního řešení spotřebitelských sporů.