Autor vedený myšlenkou Paola Coelha sepsal nejdříve pro své nejbližší příběh Petra Vojíře od dětství jeho rodičů po první světové válce až do počátku sedmdesátých let minulého století. S upřímností sobě vlastní spojil osobní a společenské zážitky s fikcí literáta. Román tak nabízí nejenom pohled Petra, budoucího učitele a organizátora sportovního vyžití v základní škole Javoří, kam se po studiích vydal na tehdejší „umístěnku“, na sebe i lidi kolem něho. Vypovídá o dobovém kouzlu prostředí kolem Teplic, Mostu, ale i Milešovky, Kletečné a památných Stadic. Poutavě vyprávěné jsou i zvraty životních osudů spolužáků a rodinných přátel, hlavně však Pepíka, Pavla, Ríši, Břeti a dalších vrstevníků, kteří se vydali vlastní cestou, jež vedla často jinudy než ta Petrova. Právě ony střety během osobních a společenských otřesů od let válečných přes roky 1948, 1956 i 1968 dodávají knize na autentičnosti. A s odstupem desetiletí i potřebný nadhled ke glosování včerejška. Nezavírá oči ani nad podivnou alchymií citů, která vedla Petra k zájmu o Ivu, Martinu, manželku Evu i další ženy, jež k jeho příběhu a vnímání světa neodmyslitelně patří.