Autobiogracký román Strážci mého osudu (2004) je autorky dosud čtenářsky nejúspěšnějším dílem. Autorka se v něm prostřednictvím osudu jednotlivých členů své rodiny vrací nejen ke svým vlastním kořenům, ale zkoumá a rekonstruuje též tchajwanskou identitu a dějinné události od dob japonské koloniální správy až do počátků jednadvacátého století. Román Strážci mého osudu bývá připodobňován ke Sto rokům samoty od slavného kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, byl přeložen do němčiny a adaptován pro divadelní scénu. Roku 2015 byl vyhlášen za jeden z dvaceti nejúspěšnějších čínsky psaných románu vydaných od roku 2001.