V dějinách námořního vojenství 19. století se stala mnohem významnější střetnutí, než byl boj u Helgolandu v r. 1864, přesto tato událost budí dodnes pozornost nejen proto, že dvě rakouské fregaty dokázaly úspěšně bojovat s dánskou přesilou, ale i např. proto, že se tu v rolích dominantních námořních jednotek naposledy utkaly neobrněné lodě. Kolosální námořní srážka 20. července 1866 u ostrova Vis/Lissa, v níž bojovala loďstva Itálie a Rakouska o získání převahy nad Jadranem, byla zase poslední námořní bitvou paroplachetníků a prvním soubojem širokomořských pancéřníků; nicméně přestože i tady Rakušané bojovali výtečně, na výsledku rakousko-italské války, paralely války prusko-rakouské, bitva už nic nezměnila – Rakousko obě prohrálo. I když přešlo už hodně času, jsou dodnes obě události interesantní, a to nejen z hlediska líčení bojových scén, ale i třeba proto, že do vývoje lodního konstruktérství, taktiky námořního boje a námořní strategie ve druhé polovině 19. století vnesla bitva u Visu dalekosáhlé konsekvence. I o tom si můžete číst v této práci, u nás ojedinělé.