Proč jsou Andersenovy pohádky tak znepokojivé? Měsíc před smrtí si Andersen poznamenal: „Žádný sochař mě nezná, neviděl mě číst, neví, že děti nemám za zády, na klíně ani na koleni; že mé pohádky jsou stejně tak pro starší publikum jako pro děti. Že naivní jsou mé pohádky jen zčásti, že jejich solí je humor. “ Humor tu opravdu najdeme, jenže jak známo, sůl dokáže být pěkně štiplavá. První česká monografie o Andersenových pohádkách se zaměřuje právě na jejich dospělou rovinu, vznikla totiž z potřeby přiblížit českému čtenáři rafinovanost těchto známých pohádek a přemístit je alespoň v myslích čtenářů z polic dětské knihovničky mezi četbu pro dospělé. Tam by směle snesly srovnání s dílem Andersenova krajana a dalšího slavného představitele zlatého věku dánské literatury Sorena Kierkegaarda. V trpce zábavné kapitole o českých překladech Andersenových pohádek se čtenář navíc obeznámí s vydařenými i vysloveně obskurními českými verzemi slavných příběhů.