Monografie pojednává o vývoji, postavení a aplikaci principu „znečišťovatel platí“ v právu životního prostředí a v souvisejících právních oblastech - energetika, doprava, hornictví, zemědělství Princip „znečišťovatel platí“ představuje na evropské úrovni, resp v rámci členských států OECD již poměrně dlouho uznávaný a prakticky uplatňovaný ekonomicko-právní princip vedoucí k internalizaci nákladů na ochranu životního prostředí Popisovaný princip představuje jeden ze základních principů práva životního prostředí, na němž je podle čl 191 odst 2 Smlouvy o fungování EU založena politika EU v oblasti ochrany životního prostředí Publikace popisuje vývoj tohoto principu a jeho rozšíření v členských státech OECD a následně v právu EU Princip je analyzován z hlediska jeho aplikace v rámci mezinárodního práva, práva EU a vnitrostátního práva ČR, je zmíněno jeho provedení v právní úpravě USA Monografie přibližuje jednotlivé nástroje provádějící princip „znečišťovatel platí“, mezi které se řadí zejména ekonomické nástroje - různé platby za znečišťování životního prostředí - a odpovědnostní nástroje - odpovědnost za škody na životním prostředí, resp ekologickou újmu Z hlediska ekonomických nástrojů se text zaměřuje zejména na poplatky za znečištění životního prostředí, ekologické daně a obchodovatelná povolení a kredity Zatímco ekonomické nástroje postupují ex ante a naplňují tak zejména motivační (preventivní) funkci, odpovědností nástroje zaujímají k aplikaci principu přístup ex post a plní proto hlavně funkci kompenzační