Soudní patoložka Kay Scarpettová řeší další mimořádně znepokojivý případ. Ve svém domě byla brutálně zavražděna mladá osamělá spisovatelka Beryl Madisonová. Všechno ukazuje na to, že ji někdo měsíce pronásledoval. V domě oběti byla nalezena podivná vlákna, která soudní laboratoř nedokáže zařadit, navíc se záhadně ztratil rukopis autobiografické knihy, na níž Beryl pracovala a která mohla způsobit mnoha lidem značné problémy. A pak je zavražděn další člověk, jenž hrál důležitou roli v Berylině minulosti. Nebezpečí nakonec čelí opět i sama Kay, poté co jí začne telefonovat neznámý muž a jeho volání jsou plná hrozeb… Ukázka z textu „Co teda hledáme?“ zeptal se mě Poteat, strčil ruce hlouběji do kapes své bundy a trochu se nahrbil proti chladu. K zemi se začaly snášet sněhové vločky velké jako palec. „Víc než jednu zbraň,“ oznámila jsem. „Zranění na hlavě a obličeji způsobil tupý předmět,“ doprovázela jsem svůj výklad gesty ruky v zakrvácené rukavici. „Ránu na krku pak bezesporu způsobil ostrý nástroj. Pokud jde o broky, nejsou deformované a zdá se, že žádný z nich nevnikl do těla oběti. “ Marino vypadal překvapeně, když pozoroval to množství broků. „To jsem si myslel i já,“ přikyvoval Poteat. „Nevypadá to, že šlo o výstřel, ale nebyl jsem si úplně jistý. Takže tedy nehledáme žádnou brokovnici, jen nůž a něco třeba jako montážní páku?“ „Možná, ale nikoli nevyhnutelně. Teď vám s určitostí mohu říct jen to, že hrdlo bylo proříznuto něčím ostrým a že oběť utržila rány čímsi tupým a rovným,“ upřesnila jsem. „To může být spousta věcí, doktorko,“ poznamenal zamračeně Poteat. „To může,“ souhlasila jsem.