Jmenuju se Jamie a už druhý rok si píšu deník Hrozně ráda bych byla naprosto dokonalá, ale je něco takového v lidských silách? Dneska před vyučováním mě Isabella vzala na dva kroužky, které navštěvuje Chci se totiž dostat na vysokou, protože vysoká škola = úžasná budoucnost Šance na přijetí se zvyšují s počtem kroužků, na které školák chodí Čím víc, tím líp Přestávám si ale být jistá, že jsem udělala dobře Nerada to přiznávám, ale Isabella je v lecčems lepší než já Napadají mne takové myšlenky, jako že bych měla její dokonalost trošku umírnit Já vím, není zrovna pěkné něco takového dělat, ale ruku na srdce: není tohle přesně to, co si kamarádky navzájem dělají?
