"Josef Vlach & Český komorní orchestr / Legendární nahrávky Antonín Dvořák – Serenáda E dur op 22, Česká suita D dur op 39** Josef Suk – Serenáda Es dur op 6* Petr Iljič Čajkovskij – Serenáda C dur Op 48, Andante cantabile (z kvartetu D dur op 11) W A Mozart – Serenáda G dur K 525 ""Malá noční hudba"", Divertimento D dur K 136, Adagio a Fuga c moll K 546* Benjamin Britten – Variace na téma Franka Bridge* Henry Purcell – Král Artuš Suita pro smyčcový orchestr* Claude Debussy – Dva tance pro harfu a smyčcový orchestr* Ottorino Respighi – Ptáci (Gli Uccelli), suita pro malý orchestr** Igor Stravinskij – Apollon Mussagete* Ilja Hurník – Koncert pro hoboj, klavír a smyčcový orchestr* Jiří Pauer – Symfonie pro smyčce* Český komorní orchestr, ** Pražský komorní orchestr, dirigent Josef Vlach Josef Vlach (1923–1988) – jméno houslisty a dirigenta, zdaleka ne tak známé, jak by si zasloužilo, jméno, jež nás odkazuje k výsostné talichovské tradici a kvalitě Ne náhodou Třiadvacetiletý Vlach spoluzakládal Český komorní orchestr pro Talicha, kterému byla pro křivé obvinění z kolaborace s nacisty zakázána práce s ČF i v Národním divadle Mladý orchestr se stal senzací (Pierre Fournier jej označil za nejlepší komorní těleso na světě), po komunistickém puči roku 1948 se však raději „rozpustil“, než by se vzdal Václava Talicha Jeho maximalistické požadavky na uměleckou kvalitu, poctivost a odevzdanost se staly základem ČKO, který Josef Vlach roku 1957 znovu probudil k životu Ve světě slavili senzační úspěchy: 1960 Ósaka – záskok za Boston Symphony Orchestra; 1962 Salcburský festival – koncert přenášen 180 stanicemi; turné po USA, Německu, Velké Británii, Švýcarsku, Francii, Belgii Ze světel ramp se pak orchestr vracel do domácího přítmí, třeba do sklepní „zkušebny“, v zemi, kde byl spíše tolerován, než podporován Vlachovy výsostné muzikantské kvality a talichovské krédo však i v takto nepříznivém klimatu dávaly vzniknout výjimečným plodům Ve vzpomínání Ivana Moravce byl Josef Vlach „člověk v civilu zcela normální, neefektní a prostý, ale v hudbě a v jeho imaginaci bylo takové bohatství, že si po Talichovi těžko dovedu představit někoho, kdo by měl fantazii širší, bohatší a zajímavější“ Předkládané nahrávky z let 1960-1982 (většina však vznikla do roku 1966) patří k těm nejvzácnějším drahokamům, které supraphonský archiv skrývá Snímky prošly pečlivým remasteringem, polovina z nich se zde objevuje vůbec poprvé na CD Josef Vlach a ČKO – nahrávky strhující energie, legenda vzešlá z talichovské tradice "